Hledáme hromosvodáře!

Ochrana komínů před bleskem

Bouřka se svými hromy a blesky je impozantním přírodním úkazem. Lidstvo vždy mělo před bleskem respekt a pokoušelo se chránit svá obydlí před ničivými účinky zásahu blesku.


Pro ochranu před bleskem se používaly různé magické postupy, jako byly svíčky „hromničky“, házení vajec přes dům apod. , některým těmto praktikám byla přisuzována poměrně velká účinnost. Pokud někdo vždy při bouřce zapaloval hromničku a nikdy do jeho domu blesk neudeřil, tak mohl mluvit o stoprocentní účinnosti této ochrany. Ve skutečnosti je to pochopitelně dáno statistickou pravděpodobností úderu blesku do jedné budovy. Skutečnosti, že pravděpodobnost zásahu bleskem do budovy je poměrně nízká, využívají i nyní někteří neseriozní „odborníci“, kteří nabízejí různá novodobá zázračná řešení.
Přestože nebezpečí zásahu blesku do objektu je v naší zeměpisné šířce a v nížinách poměrně malé, tak se ochranou před bleskem intenzívně zabývalo  a stále zabývá množství odborníků z technických oborů. Na základě empirických zkušeností  i nejnovějších vědeckých poznatků byla zpracována evropská norma  ČSN EN 62305, která sice obsáhle, ale hlavně velmi odborně řeší celkovou ochranu před bleskem.

 


Ale zpět k  tomu, proč se ochraně před bleskem věnuje taková pozornost, když  četnost nebezpečí není příliš velká. Je to z toho důvodu, že úder blesku může být nejen životu nebezpečný, ale přináší také obrovské materiální škody. Velikost škod stále stoupá, protože blesk neničí jen budovy, ale také elektrická a elektronická zařízení a vyřazuje z provozu důležitá zařízení. Já přirovnávám ochranu před bleskem k airbagům v autě, naštěstí ho využije jen malá část řidičů, ale pokud se tak stane, tak je řidič rád, že airbag v autě má, podobně je to i s ochranou před bleskem – při úderu blesku do domu jsme raději, že máme kvalitní hromosvod než zapálenou „hromničku“.


Nyní  bych se chtěl zaměřit na ochranu komínů před bleskem.
Budu hovořit o běžných komínech na objektech, ne  o samostatně stojících průmyslových komínech. U samostatných vysokých komínů se musí pro výpočet ochranného prostoru použít výhradně metoda odvalované koule a hromosvod řešit i pro ochranu před bočními údery. Jistě se každý setkal s tvrzením, že blesk prolétl komínem do místnosti. Je to jen pověra, nebo skutečnost ? Těžko říci, následně se takové příhody obtížně posuzují. Nicméně pokud se podíváme na některé protokoly z vyšetřování požárů domů po zásahu bleskem, tak případy, kdy je tepelné a mechanické poškození komínu od přímého úderu blesku zjištěno, je poměrně dost. Zamyslíme-li se nad tím z hlediska fyziky a zejména elektrotechniky, tak můžeme vycházet z několika skutečností, které by hypotézu o větší četnosti úderu blesku do komína než do jiných částí budovy  podporovaly.
Především komín bývá nejvyšší  částí objektu a je tedy nejvíce vystaven nebezpečí přímého úderu blesku.  
Další  skutečností jistě je to, že komín bývá vyložen vodivou vložkou, této problematice se budeme věnovat detailněji později.  I když komín není z kovových materiálů, ani není vyvložkován kovovou vložkou,  jeho vodivost bývá větší než vodivost zdiva či nekovové střešní krytiny. Je to pochopitelně dáno vodivostí sazí, ale také tím, že komín bývá často více vlhký než jiné části budovy.
Poslední skutečností,která je někdy uváděna a která je asi nejvíce diskutabilní , je to, že  horké spaliny by mohly být vlivem ionizace  vodivé. Tato skutečnost je jistě pravdivá na výstupu  z topidla, kde se toho využívá pro   elektronickou kontrolu odvodu spalin, ale asi již méně je významná na výstupu z komínu do atmosféry, kde jsou již teploty spalin poměrně nízké.


Dosud jsem nerozlišoval, zda je či není objekt s komínem chráněn hromosvodem . V dalším textu se budu zabývat tím , jak se dá komín  chránit na objektu opatřeném hromosvodem.


Dříve platná ČSN 341390 uváděla některá specifická řešení ochrany komínů, ale jinak , stejně jako nyní platná ČSN EN 62305,  považuje komín za součást budovy.
Podíváme-li se do historie, tak  komín byl zpravidla chráněn před přímým úderem blesku tak, že ležel v ochranném prostoru  tyčového, nebo pomocného jímače. To můžete vidět na obrázcích č.1,2 a 3.


Teprve přibližně od sedmdesátých let minulého století se objevil velmi častý nešvar, že se jímač umísťoval přímo na komín, jak je třeba vidět na obrázcích č.4 a 5.



Toto řešení je nevhodné hned z několika důvodů. Komín je mechanicky namáhán upevněním jímače, jímač je více korozně namáhán splodinami hoření a hlavně je mezi jímačem a komínem malá vzdálenost, která může být příčinou přeskoku  bleskového proudu z hromosvodu na vnitřek komínu.
Toto nebezpečí je pochopitelně větší u kovových komínů, nebo u velmi častých  kovových vložek komínů. V těch případech, kdy nebylo možno dodržet mezi kovovými částmi komínu a hromosvodem  dostatečnou , dnes říkáme bezpečnou vzdálenost, bylo vždy přikazováno komín s hromosvodem spojit. Protože to bylo vždy nejjednodužší řešení, tak se hojně používalo, většinou to realizoval komínář a ne hromosvodář. Tím bylo jistě také zapříčiněno, že téměř nikdy nebyl komín nebo komínová vložka spojena s uzemněním hromosvodu i na svém spodním konci.
V praxi to tedy zpravidla je tak, že komín je s hromosvodem spojen na střeše a u kotle je náhodně spojen se zemí prostřednictvím kostry kotle spojené s ochranným vodičem napájecí sítě , plynovým potrubím, vodovodním potrubím nebo jen s rozvodem topné vody. Pokud v takovém případě udeří blesk do hromosvodu ,  tak se  bleskový proud rozdělí mezi svody a uzemnění hromosvodu a komín a tedy nezanedbatelná část bleskového proudu proteče přes kovová potrubí nebo elektrickou instalaci. Vzniklé úbytky napětí na těchto spojích se zemí mohou způsobit přeskok , který může zapálit hořlavé hmoty, nebo mohou dosáhnout  hodnot , které jsou nebezpečné z hlediska úrazu elektřinou. Na přiložených fotografiích č. 6,7,8,9 a 10 je jasně vidět, že vztah mezi hromosvodem a komínem neřešil odborník na ochranu před bleskem.



Jaké by tedy mělo být správné řešení?

Především, hromosvod by měl nejen zřizovat, ale také upravovat  ve vztahu ke komínům, které se někdy vložkují nebo montují dodatečně, vždy odborník, který problematiku ochrany před bleskem ovládá. Bohužel v praxi velmi často dělají úpravy hromosvodu komínáři, klempíři, pokrývači , zedníci či pomocní dělníci . Nic proti těmto profesím, jejich práce na stavbách je nejen zcela nepostradatelná, ale pokud se dělá s odborností a fortelem i často obdivuhodná, nicméně cca 400 stran ČSN EN 62305 by si měl nastudovat odborník hromosvodář.
Pokud tedy hromosvodář pochopí nejen obsah, ale i duch normy, pak mu musí být jasné, že musí všemi prostředky zamezit, aby bleskový proud nekontrolovaně bloudil budovou.
Zcela nejspolehlivějším řešením je instalace oddáleného hromosvodu, který svým ochranným prostorem bezpečně chrání komín před přímým úderem blesku a svou bezpečnou vzdáleností zajišťuje, že nedojde k vyrovnání potenciálu mezi hromosvodem a komínem přeskokem bleskového proudu. Oba parametry, t. j. velikost  ochranného prostoru jímače a bezpečnou vzdálenost je třeba ověřit výpočtem  pro daný hromosvod a danou třídu ochrany před bleskem podle již několikrát zmiňované
ČSN EN 62305. Vzhledem ke složitosti výpočtu  je vhodné použít některý z výpočetních programů, například DEHNsupport, který má trvale zajištěnou technickou podporu. Často je u starých provedení hromosvodu vidět, že naši předci by konstrukcí hromosvodu v mnoha parametrech vyhověli i novým předpisům- viz  výše uvedené fotografie č. 1,2 a 3.   Při současném sortimentu materiálů pro hromosvody není problém vždy najít vhodné řešení, které bude nejen technicky správné, ale bude i estetické a bude mít dlouhou životnost.
Velmi vhodné jsou například izolační podpěry, které jsou tvořeny koncovkami pro upevnění a izolační tyčí z pevné umělé hmoty vyztužené skelnými vlákny s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům.

Je jen důležité, aby hromosvodář znal sortiment výrobků a neměl v tašce jen jeden typ svorek.
V praxi se poměrně často vyskytují případy, kdy ani s použitím izolačních vzpěr nelze zajistit bezpečnou vzdálenost hromosvodu od vodivých hmot . Avšak i zde  existuje technicky správné a estetické řešení pomocí speciálních izolovaných vodičů. Například vysokonapěťový hromosvodní vodič HVI firma DEHN je tvořen měděným jádrem, polyetylenovou izolací,zkoušenou na 400kV a polovodivým pláštěm , zabraňujícím povrchovým výbojům a přeskokům. K vodiči HVI je dodávána celá řada příslušenství, která umožňuje nalézt optimální řešení. Montáž vodiče HVI musí být prováděna přesně podle montážního návodu , aby byly zajištěny celkové parametry hromosvodní ochrany.
Zcela výjimečně se mohou vyskytnout případy, kdy skutečně nelze  komín od hromosvodu izolovat. V takovém případě je nutno celkově velmi pečlivě řešit  hromosvod tak, aby byl průchod  bleskového proudu komínem co nejvíce omezen. Znamená to opatřit  komín pomocným jímačem tak, aby byl zachycen přímý úder blesku a bleskový proud odvést co nejvíce svody do co nejlepších uzemnění .Při tomto řešení na komín zbyde jen malá část bleskového proudu. Pochopitelně na spodní části musí být komín správně spojen s dobrým ( nejlépe obvodovým ) zemničem tak, aby úbytek napětí byl na tomto zemniči vlivem průtoku bleskového proudu co nejmenší.
Podobně jako u celého hromosvodu i zde je nutno dbát na vhodnou volbu součástí , které zajistí spolehlivé spojení s dostatečnou styčnou plochou a s dlouhodobou ochranou proti korozi.
Výrobky firmy DEHN představují ucelený systém, jehož každá součást je pečlivě konstruovaná a zkoušená bleskovým proudem na zkušebně.  Pomocí výrobků DEHN je možno  realizovat estetický hromosvod, splňující všechny požadavky předpisů. Každý montér ocení montážní přívětivost, která eliminuje montážní chyby a přináší úsporu montážního času.
Na fotografiích  v tomto článku odborník vidí i jiné chyby než je vztah hromosvodu a komínu, na závěr tohoto článku tedy  snad několik fotografií poměrně zdařilých konstrukcí.












Ivan Rezek
www.rema.cz